Bude zima, bude mráz…

Minulý týden (12. listopadu) skončilo říjnové zastupitelstvo. Ano, i takové paradoxy se v Liberci dějí, ale to asi není až tak podstatné. Podstatný je naopak výstup, který právě říjnové zastupitelstvo přineslo. 

Projednával se totiž bod, jehož celý název zní: „Schválení dohody o snížení ceny ze systému centrálního zásobování tepelnou energií + schválení věcného záměru GreenNet.“ Pod tímto názvem se skrývají kroky vedení města, které mají vést ke snížení ceny tepla z centrálního zdroje v Liberci a rozvoji systému centrálního zásobování teplem. Přes odpor opozice byl tento bod zastupitelstva schválen těsnou koaliční většinou. Bez většího zájmu médií, i většiny obyvatel, tak bylo učiněno rozhodnutí, které ovlivní život města možná i na desítky let. Na celé věci je pak velmi zajímavý přístup zastupitelů Změny, kteří v jiných případech, kdy se jednalo o strategická rozhodnutí a nakládání s významným majetkem města, prosazovali vypsání referenda. Tentokrát bylo ticho po pěšině. Aby bylo jasno, já nejsem příznivcem referend, jen mi přijde zvláštní, že když se jednalo o prodeji Technických služeb, jejichž strategický význam je ve srovnání s privatizací teplárenské infrastruktury nepoměrně nižší, tak Změna trvala na referendu.

Co je tedy podstatou usnesení, které zastupitelstvo města přijalo? Jde o jistě chvályhodnou snahu snížit cenu tepla pro domácnosti napojené na libereckou teplárnu. Od příštího roku tak odběratelé tepla z Teplárny budou mít teplo levnější o 3%, pokud uzavřou s Teplárnou smlouvu na rok a o 14,5%, pokud uzavřou smlouvu na 5 let. Problém je ovšem ve způsobu, jakým toho má být dosaženo. Město doposud vlastnilo část teplárenské infrastruktury a rozvodů, které Teplárna Liberec, a.s. využívala pro distribuci tepla domácnostem a platila za to městu nájem cca 10 mil. Kč ročně, jež byly příjmem rozpočtu a sloužily tak ve prospěch všech jeho obyvatel. Stejně tak i většinový vlastník Teplárny Liberec – ENERGIE Holding, a.s. - vlastnil významnou část infrastruktury, kterou za cca 40 mil. Kč ročně pronajímal teplárně. Tyto nájmy vstupovaly do nákladů a ovlivňovaly cenu tepla. Vedení města se dohodlo s většinovým akcionářem na tom, že oba vloží tento majetek do společnosti a přestanou tak inkasovat nájmy, což bude mít za následek určité snížení ceny tepla. Druhou částí usnesení tvoří mlhavý a neurčitý plán na rekonstrukci a rozvoj systému centrálního zásobování teplem v Liberci se vznosným názvem GreenNet.

Pojďme se ale podívat na plusy a mínusy tohoto rozhodnutí:

Plusy:

1. Pro cca 30 tis. obyvatel, kteří dnes odebírají teplo z Teplárny, klesne pro následující roky cena tepla.
2. Snížení ceny se dotkne také města a jeho organizací, město tím ušetří cca 5 mil. Kč ročně (snad).
3. Padlo rozhodnutí – ano, v tomto ohledu oceňuji chuť něco s problematikou tepla dělat. Objektivně řečeno je to problém, do kterého se dlouhodobě nikomu nechtělo a nyní je zde pokus o jakési řešení.

A zde z mého pohledu výčet kladů bohužel končí. Pojďme se podívat na stranu záporů.

Mínusy:

1. Městu se snížily příjmy z pronájmu majetku o 10 mil. Kč ročně. Výsledná bilance tedy činí mínus 5 mil. korun ročně v neprospěch všech obyvatel města, které jsou věnovány ve prospěch části jeho obyvatel.
2. Město se zbavilo části svého majetku tím, že jej vložilo do akciové společnosti, kde vlastní jen 30% podíl.
3. Město rezignovalo na řešení problematiky zásobování teplem z alternativních zdrojů a na základě možných řešení bez zásadního vlivu Teplárny Liberec a jejího majoritního vlastníka.
4. Sice došlo ke krátkodobému snížení ceny tepla z CZT, ale odpojování domácností to nejspíš stejně nezastaví a z dlouhodobého hlediska nejspíš dojde ke zdražení.
5. Sice byl udělán jakýsi krok a padlo určité rozhodnutí, ale toto rozhodnutí velmi pravděpodobně nezabrání hrozícímu kolapsu centrálního zásobování teplem v Liberci – i nadále zde bude velká tendence domácností se odpojovat.
6. Nabízí se alternativa: oba akcionáři mohli „jen“ snížit cenu cenu nájmu za pronajímaný majetek. Výsledek by byl pro koncového odběratele stejný, ale město by se nezbavilo vlivu na důležitou infrastrukturu.
7. Město se upíná na mlhavý projekt GreenNet, který má dlouhodobě řešit rozvoj teplárenské infrastruktury v Liberci. Problém je ale v tom, že vůbec nepočítá s jakýmikoli alternativami, kde by Teplárna Liberec a potažmo její většinový vlastník netahal za delší konec provazu.
8. Město si tímto krokem zhoršuje vyjednávací pozici s většinovým vlastníkem teplárny Liberec.

Čtenář nechť posoudí sám, zda bylo toto rozhodnutí moudré či nikoli. Já myslím, že nebylo. Především se obávám, že i přes na první pohled významné snížení ceny tepla stejně bude docházet k postupnému odpojování od CZT a že tomu Teplárna Liberec, a.s., a ani ochranářský přístup města, nezabrání. Místo toho, abychom začali hledat řešení, které v části města zachová CZT (v lokalitě, která není příliš vzdálená od liberecké spalovny – především centrum města a Rochlice), které bude cenově konkurenceschopné a v jiných částech města se hledala alternativní, ekonomičtější řešení, se současné vedení města vydalo cestou opačnou. Za každou cenu chce udržet v podstatě stejný rozsah CZT a chrání tak nikoliv zájmy obyvatel města, ale především zájmy většinového vlastníka teplárny. A co bude výsledkem? Divoké odpojování od CZT a vznik spousty malých lokálních topenišť. To odneseme svým zdravím. Dále pak finální a konečný rozpad soustavy centrálního zásobování teplem. To ale může mít za následek to, že ti obyvatelé města, kteří k CZT budou připojeni, na konci tohoto smutného příběhu nejspíše zažijí minimálně jednu hodně mrazivou zimu. Sice tak vedení města před krajskými volbami části obyvatel ukáže vlídnou tvář, ale dlouhodobě nezbývá než varovat: „Bude zima, bude mráz…“