O liberecké urážce dětí, rodičů a škol a Langrově výzvě k udavačství

Dnes jsem si se zděšením přečetl otevřený dopis náměstka primátora Ivana Langra ředitelům základních škol ve městě Liberci. 

Lze jistě pochopit, že situace, ke které dochází v souvislosti se zápisy do prvních ročníků základních škol, přidělává panu náměstkovi řadu starostí a nachází se v situaci, která rozhodně není záviděníhodná a kterou objektivně řečeno nezavinil. Navíc možnosti krátkodobých řešení jsou ze strany města velmi omezené. A nejspíš proto pan náměstek dnes uveřejnil výše zmíněný dopis.

 Ani mně se nelíbí, že  dochází k takzvané spádové turistice, kdy rodiče, kteří chtějí, aby jejich dítě chodilo do konkrétní školy, účelově mění místo trvalého pobytu dítěte. Ale takový systém správních řízení zápisů do základních škol zkrátka je. Umožňuje rodičům, kteří tyto kroky chtějí podniknout, aby tak učinili a může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím právě teď, pár týdnů před zápisy můžeme dělat. Na druhou stranu nazývat takové jednání deviantním a prokorupčním je přeci jen trochu silná káva. Výše uvedení rodiče totiž nedělají nic jiného, než že využívají nedokonalostí systému a poměrně racionálně se snaží své dítě umístit do školy, která je z jejich pohledu pro jejich dítě nejlepší (bez ohledu na to, zda tomu tak ve skutečnosti je). To, že tímto jednáním nedávají svým dětem příliš dobrý příklad, kdy se snaží „vyčůrat“ se systémem, je fakt, ale na druhou stranu nazývat je proto devianty je přeci jen trochu zahranou a prokorupčního v tom opravdu nic nevidím. Ale nejspíš mi to protikorupční specialisté ze Změny pro Liberec náležitě vysvětlí.

Ve výše zmíněném ohledu je otevřený dopis pana náměstka nejspíš přehnanou reakcí a urážkou mnoha rodičů od člověka, který je z objektivních důvodů pod tlakem a já si docela dobře dovedu představit, jak se cítí. Co mne ale v dopisu náměstka Langra opravdu nadzvedlo je jeho výzva ředitelům škol, aby dávali v případech, kdy zjistí, že mají rodiče jiné trvalé bydliště než jejich děti, podnět sociálně- právní ochraně dětí (OSPOD). To je něco pro mne natolik nepřijatelného, že se mi ani nechce věřit, že je něco takového 26 let od roku 89 vůbec možné. Pan náměstek vyzývá ředitele škol, aby udávali rodiče státnímu úřadu, který primárně slouží k ochraně týraných dětí a dětí v nepříznivých sociálních podmínkách, za to, že dělají pro své děti to, co si myslí, že je pro ně nejlepší. Vyzývá ředitele škol k tomu, aby tento úřad zneužívali k řešení problému, který je problémem školského systému ČR a města Liberce jako zřizovatele škol. Vyzývá je k tomu, aby se stali udavači a vytváří atmosféru strachu a zastrašování. Navádí tím i další nepřející lidi, zatrpklé sousedy, naštvané známé či kohokoli, komu může být kterýkoli z uvedených rodičů trnem v oku, aby této situace využili a poštvali proti zmíněným rodičům státní autoritu. A především vyzývá ředitele k tomu, aby vystavili děti nepříjemným situacím, kdy budou traumatizovány nepříjemnými dotazy sociálních pracovníků a už v raném věku zcela zbytečně přijdou do styku s něčím, co jejich zdravému a úspěšnému rozvoji vůbec nepomůže. A proč? Protože si město potřebuje vyřešit svůj problém. Jak znám většinu ředitelů základních škol, tak pevně věřím, že jsou to především špičkoví pedagogové a jako takoví, zcela jistě neudělají nic, co by mohlo poškodit především děti. A proto chci doufat, že na výzvu pana náměstka nebudou slyšet.

Snad tato výzva k udavačství nepadne na úrodnou půdu a snad bude moci sociálně-právní ochrana dětí dál dělat svojí práci, ke které je určená a nestane se nástrojem buzerace a perzekuce rodičů dětí, které reálně ohroženy nejsou…